Přibližně padesát vypalovaček

s Liborem Krejcarem hovoří Viktor Karlík

Kdy a jak začaly vznikat vaše Vypalovaný kresby?
Nevím to přesně, ale někdy v letech 1998-1999. Pár let před tím jsme tady v Železných horách hledali místa, kde by se daly fotit sochy v krajině, jedním z těch míst jsou lomy ve Vápeným Podole, kde se nafotila většina mých plastik. Krajina se tam měnila každou chvíli, dodnes se tady těží vápenec. V té době mě napadlo začít pracovat se zápalnejma šňůrama, který se používají k odstřelu v lomech. Původně jsem měl v úmyslu vypalovat tváře do skalních stěn určených k vytěžení. S každým odstřelem by se objevila nová plocha pro další kresby, která by vydržela do další těžby. Tak trochu mantrickej přístup nebo spíš Rolling Stones-mantra. To byl můj prvotní záměr, až později jsem začal vypalovat tváře do papírový lepenky.

Můžete tuto techniku blíže popsat?
Jak jsem již říkal, používám ke kresbám zápalné šňůry, které jsou potaženy umělou hmotou, aby mohly hořet i pod vodou. Běžně používám papírovou lepenku jednotného formátu, na kterou kladu základní tvar hlavy z nařezaných šňůr. Po vypálení základní linie přidávám další vrstvu, a nebo taky žádnou.... (Zamýšlené kresby do skalních stěn by měly trochu jiný postup, tam se nevychází z rovné plochy, ale je nutné respektovat tvar skalní stěny a v ní hledat tváře.)

Kolik prací celkem cyklus obsahuje? Vznikly některé, které jste do souboru nezařadil? Pokud ano, jaký je jejich osud?
Cyklus, nebo lépe soubor kreseb nesoucí název Tváře ohně, je složen z několika celků, které se vzájemně prolínají. Patří tam série Hlavy, Tváře svícnu, Zvířecí bestiář a Horizonty. Celý soubor obsahuje přibližně padesát vypalovaček. Vznikly i kresby, které jsem nezařadil nikam. Jelikož vím, že oheň je očistnej živel, tak tyhle tváře skončily v něm.

Považujete soubor za ukončený?
Žádný ze souborů, který jsem udělal, ať to jsou Pantherie,Sypaný obrazy či Vypalovaný kresby, reliéfy nebo plastiky Sen zubní laborantky, nepovažuji za uzavřený. K některým tématům s odstupem času vracím.

Ve vaši dosavadní práci jsou dominantní plastiky. Kromě vypalovaných kreseb jste dělal i Sypaný obrazy. Tyto vaše nesochařské realizace jsou v podstatě konceptuální.
Původní profesí jsem řezbář, tedy umělecký zpracovatel dřeva, jak se tomu oboru pokurveně říkalo v dobách minulých. Vyrůstal jsem na venkově a práce se dřevem mi byla od dětství blízká. Moje první plastiky tedy logicky vznikaly ze dřeva, o lití do kovu jsem tehdy ještě neuvažoval. Mojí doménou bude pravděpodobně plastika, i když ostatním aktivitám přikládám stejný význam, ať to jsou dávné happeningy, performens, Sypaný obrazy či instalace v krajině nebo zvukový těleso Tamers of Flowers (Krotitelé květin). Tak třeba Sypaný obrazy ve srovnání s Vypalovanýma kresbama, které původně vznikaly v krajině, mají trochu opačný rytmus. První vznikaly v atelieru z tříděného odpadu, co zůstal po práci na plastikách. Sypal jsem ho do skleněných vitráží a až později jsem začal sypat „odpad“ do skleněných kontejnerů instalovaných v krajině.

Zabýval jste se někdy klasickou kresbou nebo malbou?
Kresbou jsem se zabýval tak asi jako každý, kdo dělal nebo dělá něco podobnýho. Kromě řezbářských výkresů a různých skic, které byly nezbytné pro mou tehdejší práci v období školní výuky (trvala každý rok tři měsíce), jsme měli ve škole i kresbu a modelování, věnoval jsem se především kresbě. No, a co se týká malby, tak té jsem se nevěnoval ani v pozdějších letech, asi to nebude moje doména.

Kdo byli první diváci Vypalovaných kreseb?
Poprvé jsem vystavil fragment série Vypalovaných kreseb ve výstavní síni Mánes na své souborné výstavy Krajiny paměti v roce 2000, koncem loňského roku byl v Knihovně Václava Havla vystaven cyklus Vypalovaných kreseb pod názvem Tváře ohně. Tam jsem vystavil fragmenty série Hlavy, Horizonty a Tváře svícnu. Souborná výstava Vypalovaných kreseb mě asi teprve čeká. Jak pravil klasik: Asi určitě prej možná snad...