Doteky

Tak jako světlo

nemíchá se

s tmou

tak moje kroky

nejdou za tebou

tak jako světlo

dotýká se tmy

tak jsme se minuli

i my.

Proměny

Vločky sněhu

sedaj na tvou

tvář

měněj se v slzy

a padaj

za oltář

rozbitýho kostela

atˇjsi chtěla

nebo nechtěla

pak tlapka

kočky sádrový

pohladí čelo

jizvy zahojí

vrátí vločkám

jejich tvář

ledovými květy

pokryje se

prezbitář.

TUŠENÍ

Tak jako bělmo

očích tvých

viděl jsem

slzy

ve dlaních

nebo snad

sádru

ve svazích

Železnejch hor

tam kočkám

do tmy

oči svítí

i ve dne

nebo jsi to

Pane

ty.

STÍNY POKUŠENÍ

Přes oči

veraikonů

stín

rouška plná

našich vin

vydržet do konce

nebo si

pustit plyn

rouška plná

mrtvejch much

kolem vane

boží duch

zastřelit ses měl

už v kočárku

říkal

Brabenec

tak nechám

Bohu

a počkám na konec

křehký stíny

Noc hoří

plamenem jemným

tváře vodhazujou

masky

pohybem temným

světlo se dere

mezi škvírami

prstů

tvar bez formy - bez formy

stín bez barvy

bez formy tvar

páteř bez těla – bez těla

kruhy bez kola

bez těla páteř

oči bez tváře – bez tváře

oheň bez záře

bez tváře oči

zuby bez dásní - bez dásní

život bez básní

bez dásní zuby

řeky bez tůní – bez tůní

květy bez vůní

bez tůní řeky

kladivo bez pána – bez pána

svítání bez rána

bez pána kladivo

tma bez noci

noc bez moci

pomalu stahuju

dlaně ze svojí tváře

kolem je noc

jen andělů

záře

Ukolébavka

Tmavou vodou jdou

tmavou vodou jdou

a hledaj

a hledaj ztracenej

a hledaj ztracenej břeh

těch

těch před nima

i po nich

těch před nima

i po nich

tmavou vodou jdou

hou hou hou

na koních

na koních houpacích jedou

tmou

na koních houpacích jedou

tmou

na koních houpacích jedou

tmou

ich liebe dich

ich

Jizvy

Těla zvířat

sádrou pokrytý

otisky bytí

a vody rozlitý

obrazy malovaný

vápnem

zuby zatnem

jak drápy jak drápy

jak drápy nebo dásně

tak i já s provrtaným ramenem

za groš kunda

po levici

i po pravici

i po pramici

po levici

i po pravici

i po pramici

po levici

i po pravici

i po pramici

k tobě doplujem

tma klidná

poletuje vzduchem

poslední boháč prošel

jehly uchem

a velbloudy nevidět

asi budou s tebou

touhle dobou

a jejich záda

pokrývá sádra

bílá svatá

vím

naděje neumírá

Půst dva pět

Za vohradou kříž

z prken stavebních

dveře vybouraný

komín nakřivo

kouř

zdi propálený

utrpením a bolestí

masky vodhozený

dohasínaj

kouř

chůze chodbou

napouštění

doba postní

vzorky kostí

vodebraný

kouř

tenká nit

na hraně odevzdání

kam se převrátíš

v příštích minutách

kouř

labyrint noci

a nikde oheň

jen nebeskej lustr

na cestu svítí

kouř

kouř.

Ve skrytosti

Čáry světla

dlaně tetujou

pavučinou

záhadnou

koule křišťálová

odráží

ticha svit

hvězdy tam nejsou

natož slunce tvář

v jinotajích andělé

se mnou hrají

hru tajemnou

hou houhou hou houhou hou houhou

v jinotajích

se mnou hrají

v jinotajích

se mnou hrají

v jinotajích

se mnou hrají

v jinotajích

se mnou hrají

hou houhou hou houhou hou houhou

čáry světla

dlaně tetujou

pavučinou

záhadnou

koule křišťálová

odráží

ticha svit

hvězdy tam nejsou

natož slunce tvář

v jinotajích andělé

se mnou hrají

hru tajemnou

hou houhou hou houhou hou houhou

Návraty

Za zvuku

praskajících závor

nejistou chůzí

rozpadajících se kroků

vešel bránou

do údolí

ticha a nevzpomínání

kde se jako prsty

unavený ruky

k nebi napřahují

věže

věže z bílejch mraků

věže z peří a bílejch mraků

věže z peří

věže z rybích šupin

věže z měchýřů a rybích šupin

věže z měchýřů

věže z ptačích křídel

věže z větví a ptačích křídel

věže z větví

věže z úlomků keramiky

věže z bahna a úlomků keramiky

věže z bahna

věže z roztrhanejch knih

věže z klihu a roztrhanejch knih

věže z klihu

věže z tetovanejch kůží

věže z dehtu a tetovanejch kůží

věže z dehtu

věže z ostnatejch drátů

věže z kostí a ostnatejch drátů

věže z kostí

věže z otisků tváří

věže z vyvřelin a otisků tváří

věže z vyvřelin

věže z rozbitejch klávesnic

věže z prstů a rozbitejch klávesnic

věže z prstů

věže z hovězích srdcí

věže z řetězů a hovězích srdcí

věže z řetězů

věže z kamennejch křížů

věže z krve a kamennejch křížů

věže z krve

věže z rozervanejch popelnic

věže z popela a rozervanejch popelnic

věže z popela

věže z žulovejch kostek

věže z kolejnic a žulovejch kostek

věže z kolejnic

věže z medovejch pláství

věže z mříží a medovejch pláství

věže z mříží

věže z kostelních zvonů

věže z provazů a kostelních zvonů

věže z provazů

věže z hořících svící

věže z ticha a hořících svící

věže z ticha

věže z dřevěnejch rámů

věže z pavučin a dřevěnejch rámů

věže z pavučin

věže z vápencovejch krápníků

věže z vody a vápencovejch krápníků

věže z vody

věže z karnevalovejch masek

věže z mlhy a karnevalovejch masek

věže z mlhy

zpátky mezi věže KOSTELNÍ

Rovná čára na zdi

křivá vedle ní

kdo byl první

bude poslední

i tak se rozednívá

nebo připozdívá

na slzy nezbylo

z očí jen

horkej vzduch

a svítání je varování

,,,,,,,,

Podivný myšlenky

na zubech

svědomí

Papírový trny

na stromech

poznání

Hořící masky

na tvářích

chladu

Neviditelný slova

na dechu

času

Barevný skvrny

na plátnech

drogy.

Voskovej svět

v labiryntu

ohně

,,,,,,,,,

V náručí noc

ryby nese.

V náručí noc

ryby nese.

V náruči noc

ryby nese

V náruči noc

ryby nese.

V náručí noc

ryby nese

V náruči noc

ryby nese.

Jen dvouhlavéj pes ulicema chodí

Jen dvouhlavej pes ulicema chodí

SNOVÁ

Neprůhledný závoje

pavučin

v okenních rámech

jakoby to byly

stíny

poletujících slov

Jen prázdný hnízda

vlaštovek

na zdech průjezdů

jakoby to byly

korále

slavnýho růžence

Jen tenký linky

dýmu cigaret

ve slunečním jasu

jakoby to byly

vlákna

babího léta

,,,,,,,,,,,,,,,,

jen jen jen

jen jakoby jen jakoby

jen jakoby to byl

sen

jen sen

,,,,,,,,,,,

Jen jemný stopy

zvířat

ve vrstvách prachu

jakoby to byly

dopisy

psaný tajným písmem

Jen nedopitý sklenice

piva

na výčepních stolech

jakoby to byly

popelnice

nevyslovenejch myšlenek

Jen mokrý čáry

deště

na zdech kostela

jakoby to byly

slzy

kamennejch světců

jen jen sen jen sen jen sen

jakoby to byl sen jen sen

jen sen

jakoby to byl sen jen sen

jen sen

jakoby to byl sen

jen sen

jen sen ......

Milostná

Tak jako slzy

dotýkaj se tváře

tak jako oheň

dotýká se záře

Tak jako rty

dotýkaj se tonů

tak jako vítr

dotýká se zvonů

Tak jako mlhy

dotýkaj se krajiny

tak jako ryby

dotýkaj se hladiny

Tak jako vody

dotýkaj se země

tak jsem já v tobě

a ty ve mně

Oči barvy červánků

s tebou jsem

i ve spánku

oči barvy deště

kolik času zbývá

ještě

oči barvy svítání

kohout hrůzu

nahání

oči barvy svítiplynu

každej nesem

svoji vinu

oči barvy sena

z piva spadla

pěna.

Tak jako slzy

dotýkaj se tváře

tak jako oheň

dotýká se záře

Tak jako rty

dotýkaj se tonů

tak jako vítr

dotýká se zvonů

Tak jako mlhy

dotýkaj se krajiny

tak jako ryby

dotýkaj se hladiny

Tak jako vody

dotýkaj se země

tak zůstanu v tobě

A ty ve mně

Komora jedna – předsíň taky – ložnice dvě

Prázdnej dopolední lokál

světlo se pomalu dere skrz hospodský záclony,

který připomínaj nikotinovou deku

a jsou už málokde vidět,

tak jako spousta jinejch věcí, který mizej z našeho světa.

Jen kontury popelníků na vopuštěnejch stolech.

Jako by se tady zastavil čas,

stejný místo, stejný hodiny,

týdny, roky nad propáleným ubrusem

a nekonečným účtem.

Jako bych se někde zapomněl,

nebo čekal na schůzku, která nebyla domluvena

jako by z paměti vypadly věci, který

dělaj čáru mezi snem a skutečností.

Je to podivnej poměr ředění reality a snu,

kdy sny jsou reálnější než realita

a skutečnost není důležitá

tma – světlo – tma - světlo

na to se dá spolehnout jako na máloco

nebo koho

jak zpívá velryba svatá

na světě nikdo za nic neručí

houpeme se v Boží náruči

čí či či čí.

Jen ticho prázdnýho lokálu,

který nemá kdo rušit

konečně někdo přišel na schůzku,

kterou jsem si nedomluvil.

A pokud to není sen,

mlčíme spolu v tichosti.

Vo shledání

vo návratech a loučení

vo naději v beznaději

vo životě živým

a taky vo práci

a modlitbě

a nemodlení

vo modlách

a modelech

-2-

vo dírách bezednejch

a větru v nich

duši rozpáraný

jak plátno kulečníku

a taky, že život je

dar

a bar, že je

zmar

a zase dar

vo hřivnách zakopanejch

darovanejch

vo hříchu pýchy

a ztraceným rozumu

čertech, andělích,

nočním vidění

všelijaký Boží havěti

a taky vo hlubinách

mlčení

cha

a chybách napáchanejch

hrozivejch

a taky vo rybách

tichem posedlejch

vo kruhách

na hladince

i vo těch pod vočima

i nad nima

a ohni v nich

svatozáři vyhaslý

tváři zelený

vodách i ránech

kalnejch

a taky vo kvítí

svatebním

i hřbitovním

popelu v urnách

a popelu na hlavě

i v hlavě

-3-

a taky vo pohledech

křivejch

cestě rovný

a trní

na ní

vo následování

sledování

a bědování

vo cherubínech padlejch

slovech zvadlejch

vo kříšení slova

zas

a znovu

a znova

a taky, že z nepřízně

je přízeň

a z žízně

žízeň

vo tom,

jak dávaj židle

nahoru

a zase dolů

a zase

nahoru

vo Beránku Božím

nebo

bílým

Edenu na kopci

nebo oblacích

už nevím

vo dechu v mechu

a Vavřinci ve vohni

kamenným

spánku hlubokým

vo povolání

povolaných

a volání

vyvolených

-4-

kamenu odvaleným

hrobu prázdným

a taky masovým

vápnem soleným

vo soli země

vlasech v nečasech

pleši františkánský

a hnízdech ptačích

za ušima

vo kočce svatý

hluchý

a modrejch očích

jejích

vo rohu kozím

kopytech neklidnejch

medovejch

a vo kázání na hoře

i dole

kříži v mříži

vokenní

rámu zlaceným

a pavouku v síti

svojí

vo jaru novým

letnicích, jepicích,

kudlance

a úplňku neblahým

vokolkem zdobeným

mým
-5-

vo oponě chrámový

přervaný

a divadle před zrcadlem

i za ním

králičích norách

v horách

pustejch

večeři poslední

snídani první

a svačince v lese

hlubokým

houbách voctem

napitejch

a vo krvi

a vodě

čistý

jeskyni rounem

vystlaný

a slámě svatý

stodolní

vo myších v klasech

schovanejch

a ptačím křiku

vyzobaným

a srdci

nevídaným

tvým

jak děti zvláštní říkaly

komora jedna

předsíň taky

ložnice dvě