Jsem povolán mluvit tady o tom sousoší, protože jsou to - respektive původně to byly – mumie potkánků z mýho statku v Prostředním Vydří, který jsem tam měl jako dekoraci na parapetu okna. Liborovi se to zalíbilo a nalhal mi že z toho udělá nějaký otisky a pak to použije – dá - do soch nějak, což jsem velice vítal, protože Liborovo dílo ctím. Tak jsem mu to bezelstně zapůjčil. No tak to takhle našminkoval sádrou nebo čím. A už to nejsou moji potkánci, jsou to potkánci Libora Krejcara. Nevím, jakým podobným způsobem získal většinu těch parohů nebo rohů, který zabudoval do svých kočičích hlav. Některé byly taky ode mě - ty jsem mu ovšem daroval – jak získal další nevím.
A nevím ani, to co jsme se učili na kunsthistorii - jaký je rozdíl mezi obludou a příšerou. Jedno z nich je zvíře nestvořené a jedno z nich je zvíře složené. Čili třeba Sfinga, která má – jestli se nepletu – kočičí tělo a lidskou hlavu, tak je vlastně nestvůra. A něco jiného, třeba pták Noh, je obluda - možná , že je to naopak. Já se tím dostávám k tomu, co vám hlavně chci říct – že tohleto je Lesní hřbitov. A kdybych se vám já pokoušel interpretovat dílo Libora Krejcara, tak by to byl hřbitov kunsthistorie. Protože já čím dál víc nejsem schopen vysvětlovat někomu, co se skrývá za tím, co umělec dělá. Protože pokud se za tím vůbec něco skrývá, tak to ví nepochybně jenom ten, kdo to dělá. A každý z vás, kdo tyto výtvory pozoruje, má o tom nepochybně svůj názor, vidí v tom něco uplně jiného než ten, kdo stojí po jeho boku, protože konkrétně v tomto případě to souvisí s tím, zda jste doma chovali kočky nebo, nebo ne, protože lidi se dělí na pejskaře a kočičkáře. (Jsou samozřejmě výjimky, kteří mají rádi obojí). Já jsem se pokoušel, páč jsem obsah této výstavy viděl už v Heřmanově Městci u Libora, si o tom něco vymyslet, ale přiznávám se, že toho nejsem schopen. Takže se z toho vykroutím jako obvykle citátem, páč vidím že je tady hodně intelektuálů, dle vizáže soudě. Tak že to třeba oceněj.
Řeknu vám krátkej text France Kafky O PODOBENSTVÍCH:
Mnozí si stěžují, že slova mudrců jsou jenom podobenství, která nejsou použitelná v denním životě a jen takový život máme. Řekne-li mudrc například "přejdi" nemyslí tím, že bychom měli přejít třeba na druhou stranu ulice, což bychom pořád ještě mohli udělat, ale myslí tím jakési imaginární tam, něco, co blíže neznáme a co nám tedy není nic platné. Všechna ta podobenství nám chtějí pouze říci, že nepochopitelné je nepochopitelné, ale to, za čím se pachtíme každý den, jsou jiné věci.
Na to řekl někdo: Proč se bráníte? Kdyby jste podobenství uposlechli, stali byste se sami podobenstvím a tím pádem byste byli zbaveni denní námahy.
Na to řekl někdo: Vsadím se, že i toto je jen podobenství.
První řekl: Vyhráls.
Druhý řekl: Ale bohužel jen v podobenství.
První řekl: Nikoliv, ve skutečnosti. V podobenství jsi prohrál.
I.M.JIROUS